Den 12.: Procházka s výkladem a výhled na město

Na čtvrtek jsme si nic neplánovaly. Lenčina učitelka je totiž vzala na procházku přes město, tak jsme se přidaly. Ale postupně.

Ráno jsme měly morfologii. Ten předmět mě snad jako jediný baví a učitelka je strašně hodná a říká nám, kam máme jít, kam nemáme chodit a tak. Na druhou hodinu jsme s Lenkou nešly, protože jsme byly šíleně unavené, ale fakt hodně. Tak jsme se dohodly na srazu u vrátnice. Jenomže jsme si tak klidně ležely, a najednou přišla Nora - že bylo požární hlášení, a že všichni byli evakuováni. Super. Všichni. Až nás, co jsme byli na kolejích. Trošku mě znervózňuje, že kdyby opravdu hořelo, tak na kolejích se to nikdo nedozví.

Po škole jsme měli sraz před školou. Začátek byl na "Čistyje prudy". Šly jsme k nějaké věži. K téhle věži:

Věž je zajímavá tím, že ji postavil nějaký muž. Muž, který si řekl, že postaví nejvyšší věž v Moskvě. Do té doby mohla být nejvyšší věž jen v Kremlu, zvonice Ivana IV. Za to, že si to dovolil, byl s rodinou poslán na Sibiř. 

Dále jsme pokračovali k památníku. 

Socha není nikdo jiný, než samotný Lenin zamlada. Na fotce to nevynikne, ale pár let zpátky mu na hlavu spadl strom z parku, který zasadila jeho žena Naděžda Kurskaja (:D), proto je tam přidělaná jen tak ledabyle.  Prý vypadá jako Leonardo DiCaprio.

Takhle jsme si trajdali pár hodin s přestávkama, kde nám vyprávěla o Mazepovi a Petru I. Došly jsme až do obrovského obchodnímu domu - Dětský svět. Nejnádhernější obchodní dům, hned po GUMu. Byly tam obrovské dvoumetrové sochy z lega, obrovské plyšové hračky, všude obchody pro děti.

Na posledním patře (myslím 6.) je vyhlídka na město. Celkem krásná, viděli jsme Kreml zase z jiného úhlu. :)

Po vyhlídce jsme to vzaly ještě přes pár obchodů, vyfotily se s medvědem a utíkaly domů.

Po cestě jsme se ještě zastavily v muzeu hraček. Všechny hračky mi přijdou hodně podobné těm, co jsme doma měli, když jsem byla malá. :-)))))

Po obchoďáku jsme už jely rovnou domů. I tak jsme dojely po půl 10. A po cestě náš ještě chytl déšť a bouřka. Nic moc. :D

TROŠKU HISTORIE:

Naše učitelka, co nás má na Praktiku řeči, co je o rok starší než moje babička nám v pondělí vyprávěla, jak jako malá žila v "komunálkách". Byly to byty, kde bylo několik pokojů a v každém pokoji žila celá rodina, včetně babiček, dědečků, bratranců, sestřenic apod. Měli jenom jeden záchod a jednu koupelnu. Hrozně ráda na to prý vzpomíná, protože jich tam bylo hodně a všichni se znali, a když byl nějaký svátek, tak si všichni sedli na chodbu a společně jedli.


Když jsme šli odpoledne na tu procházku, tak nám taky učitelka řekla, že žijeme ve třetí nejlukrativnější a nejdražší čtvrti v Moskvě (po centru a ještě jedné čtvrtě). No fuj, fakt by mě zajímalo, jak vypadají ty ostatní čtvrti, protože naše není vůbec pěkná.