Den 16.: Arbat + nákupy + certifikát (RUSKÁ BYROKRACIE!)

V pondělí většina věcí zavřená, proto jsme se rozhodly využít to k získání certifikátu a k nákupům.

Certifikát. Byrokracie v Rusku? Neskutečné!
Šly jsme do místnosti pro papír, kde nám řekli, že musíme mít tři podpisy. Šly jsme pro první. Referentka se na to podívala a řekla, že nám to nepodepíše, protože první musíme mít podpis od účetní. Šly jsme k účetní. Ta už vypadala, že nám to nepodepíše, protože nemáme s sebou papír s potvrzením, že máme zaplacené koleje. Nakonec to ale našla v počítači, takže uff, první podpis. Pak jsme šly do knihovny. V knihovně jsme zjistily, že to vlastně není ta pravá knihovna, a že ta knihovna je někde dole. Dobře, našly jsme druhou knihovnu, dostaly podpis. Nakonec jsme se vrátily k referentce. Ta ale měla problém s tím, že Lenka má koleje zaplacené jen do 24. 7., zatímco my až do 27.7., takže to nepodepíše. Tak jsme šly za zástupcem děkana, který ji řekl, že to podepsat může. Dobře, podepsala to a vrátila. Ufff.. Papír jsme šly odevzdat do úplně první místnosti, kde slečna byla milá, protože studovala nedaleko Brna, tak nám rovnou dala certifikát, který ale předtím asi půl hodiny hledala. Holkám, které tam šly asi týden po nás ho ale nedala (ajo, Praha :D). No celkově nám to zabralo víc jak hodinu a půl, ale máme certifikát!

Odpoledne jsme šly na Arbat, kde jsem koupila tričko a magnetku pro mamku. Ostatní holky taky nakoupily a vyrazily jsme do Knižního domu. Ráááááááj! Tady jsme byly taky několik hodin, ale nakonec jsem si koupila Lolitu a My v originále a kuchařku, takže bude boooooršč. :))

Den 15.: Muzeum kosmonautiky + VDNCH

V neděli jsme vyrazily na muzeum kosmonautiky. Původně jsme chtěly zajít i na Ostankinskou televizní věž, ale jelikož opět pršelo, tak jsme to nakonec přesunuly.

Vystoupily jsme na zastávce "VDNCH". Přímo u zastávky se nachází Muzeum kosmonautiky. Vstup byl zadarmo, venku bylo škaredě, tak jsme šly dovnitř. Focení ale bylo za poplatek, takže fotky nemám. Jen z venku.

Na fotce jde hezky vidět počasí, jaké jsme měli. :D

A na fotce níž jde vidět tvar Muzea kosmonautiky, které bylo fakt obrovské a nakonec i zajímavé. Nejvíc se mi asi líbily skafandry a oblečení, které používali, protože technickým parametrům já nerozumím. :D Jo, a ještě se mi líbili první psi ve vesmíru, kteří byli vycpaní a vůbec jsem nevěděla, že to byli vořešáci.

V mracích jde vidět kousíček Ostankinské věže, vysoké přes 500 m. 

Mezitím, co jsme vyšly z muzea, se celkem vyjasnilo. Pokračovaly jsme dál, až směrem k VDNCh, což je skanzen socialistické architektury. Pavilony a výstava celkově měly odrážet úspěchy jednotlivých republik, krajů a oblastí. Například na stavbu pavilonu Karelské ASSR byla použita bříza z tamních lesů, pavilon Baškirské ASSR svým stylem připomínal jurtu apod.

S Lenkou jsme se zašly podívat do muzea II. světové války. 

Muzeum bylo zajímavé. Ukazovalo všední věci obyčejných lidí za II. světové války. Byl zde panel věnovaný městům, oblečení apod. Nenávist vůči Německu tu ale byla hodně vidět, viz obrázek: (Hitler a jeho vojenské auto). 

Skvělé na celé výstavě byly propagandistické plakáty. Je zde hezky vidět, jak všechno podřizovali frontě, na každém panelu je to zobrazené. Na plakátu níže je nápis: "Vše pro frontu. Vše pro vítězství."

Po muzeu jsme si ještě trošku prošly park. Narazily jsme mimo jiné na tyto motýly. Zrcadloví motýli odrážejí nebe a sluneční světlo a mají připomenout radost letních dní, svobodnou vůli a přilákat všechny kolemjdoucí vším krásným v přítomnosti. 

V parku byla také tato fontána a jednotlivé zlaté sochy symbolizují jednotlivé státy bývalého SSSR.

Pohled na park za muzeem. 

Jelikož jsme skončily relativně brzo a na věž už bylo pozdě, tak jsme to po cestě vzaly přes Knižní trh, který měl být skvělý, boží a nejlepší. No. Ale byl HROZNÝ. Zaplatily jsme vstup 15 rublů. Sice to mělo 15 pater, ale knihy téměř žádné. Ale tak koupila jsem si sešity po 6 rublech, tak jsem spokojená aspoň s tímto. :)

Den 14.: MGU, Vrabčí hory a Novoděvičí hřibotv

V sobotu jsme měly naplánovaný celodenní výlet. Vystoupily jsme na zastávce "Universitět", kde to mělo být nejblíže k MGU. Musím říct, že tak krásnou čtvrť jsem tu ještě neviděla. Všude čisto, pusto, nové domy, spoustu zeleně a celkově se mi tam líbilo nejvíc, kde jsme byly.

Našly jsme MGU, ale přišly jsme z druhé strany, což nevadilo. Zde se nachází památník Lomonosova a samozřejmě se tu fotila svatba - jako všude, kde jsme zatím byly. Celou univerzitu jsme si obešly - celkem jsme se prošly, je obrovská. A je to také jedna ze Stalinových sester. 

Byla šílená zima (počasí je tu nevyzpytatelné), takže jsme seděly na lavečce, jedly, klepaly se zimou  dívaly se, jak někteří natáčí hudební videoklip, zatímco jiní natáčí nějaké vtipné video. 

Od MGU jsme pěšky pokračovaly na Vrabčí hory. Jedna ze skvělých věcí, co jsem v Moskvě viděla, jsou přechody. Většina z nich ukazuje, kolik času ještě zbývá té dané barvy, takže víte, jak moc si pospíšit. Jakmile totiž cvakne červená, měli byste být na druhé straně. Řidiči totiž nečekají. Fakt ne.

Došly jsme až k řece (řeka Moskva je fakt krásná!) a další náš cíl byl Novoděvičí hřbitov. Naštěstí jsme se zeptaly, kde se nachází, takže jsme moc nebloudily, původně jsme ale chtěly jít opačnou stranou. Přejít jsme musely most, který na první pohled nevypadal vůbec hezky, nakonec byl ale celkem široký, takže se to dalo. I tak jsme ale šly kolem metra, takže pokaždé co projížděl vlak, tak se to celé třepalo a brr, nic pro mě. I tak tu byl ale úžasný výlet. :) 

Moskva je země mnoha tváří. Na jedné straně je to nádherné čisté zelené město, plné parků, ale na druhou stranu je to obchodní centrum. Tady je to zrovna potvrzené. Když se zadíváte do dálky, tak v panorama uvidíte MGU a hned vedle Moskva City - největší obchodní centrum s nejvyššími budovami v Rusku, které nahrazují staré továrny. 

Po procházce, která podle jednoho muže měla trvat asi 20 min, ale trvala asi dvě hodiny jsme došly na Novoděvičí hřbitov. Něco jako náš Slavín. Hřbitov, kde jsou pochováni největší velikáni ruské historie, od Gogola, přes Čajkovského, až po Jelzina nebo Chruščova. Měly jsme takovou strategii, že se budeme držet velkých skupin (hřbitov je totiž obrovský), a ti nás zavedou k těm nejhlavnějším hrobům. No. Našly jsme skupinu Číňanů. A zavedli nás. K čínskému kapitánovi druhé světové války. 

Takže jsme šly raději samy a hledaly. Na obrázku je asi nejzajímavější hrob - Boris Jelzin. Mimochodem Číňani jsou pěkní prasata. Jeden si dokonce na ten hrob sedl!

Od hřbitova jsme šly směrem na metro kolem Kláštera, který se zrovna opravoval. 

Po tomhle výletu jsme opět šly na oběd do MU-MU a šly domů. Na koleje. 

Mimochodem na Vrabčích horách se také hodně rekonstruovalo, což je škoda, protože zrovna krásná vyhlídka byla zavřená. Je to také místo, kde se sjíždějí motorkáři z celé Moskvy. A tady, mezitím, co jsem čekala na holky, než se vrátí z WC jsem zatím koukala na svatbu, která se zde opět fotila. Bylo to jako z filmu, protože v parku hrála nahlas hudba a všichni se smáli a dělali blbiny a celkově to tam bylo strašně krásné. :-)) A všechny svatby mají limuzíny!

Den 13.: ZOO + Dům Bulgakova

Dneska byl zatím nejúžasnější den. No dobře. Možná druhý nejúžasnější, hned potom, co jsem poprvé viděla Vasila a Kreml. Navštívily jsme totiž ZOO a Dům Bulgakova (to bylo asi moje No. 1 na seznamu přání).

Vyrazily jsme celkem pozdě. Nečekaně. Všichni nám říkali, že ta ZOO není pěkná. Mě ale celkem překvapila, byla celkem pěkná. Akorát. Šly jsme tam kvůli delfináriu. Zavřené. Tak teda tygři a lvi. Rekonstrukce. Tak ale slony jsem viděla. :-)))

Ta lama fakt vypadala jako by byla mrtvá. :D

Tuleň taky vykempenej. Chudáci, všem bylo neskutečné horko. 

Medvěd měl dokonce fešáckou houpačku. :-)))

Celkově je Moskva hodně zelené město. Parky jsou gigantické a nádherné. :)

Muž této krásné opičáčky se veřejně obnažoval, tak se raději přikryla. 

Všichni společně před ZOO. :)

Lama nám pózovala. :-))

Prosím, všimněte si odpočívající želvy v pozadí. :-)

Já se sloníkem. :)

Po ZOO jsme se rozdělily. Holky nechtěly jít do Domu Bulgakova, tak šly do parku Izmajlovskoje.

Jako první jsme dorazily k Patriarchálním prudám. Nevím, jak se to překládá, asi nepřekládá. Tohle je začátek knížky "Mistr a Markétka".

Obešly jsme jezírko a našly nejúžasnější značku vůbec. První kapitola Mistra a Markétky začíná kapitolou "Nikdy se nebavte s neznámými lidmi." nebo tak nějak. A na té značce je nakreslený kocour a Woland, jsou přeškrtlí a je tam ruský název první kapitoly. To je prostě BOŽÍ!

Po tom, co jsem se dostatečně nabažila, jsme šly do muzea. To bylo zadarmo (juchů), tak jsme se podívaly, kde žil Bulgakov a byla tu další boží věc. V první kapitole knížky je hlavní děj šalina a přejetá hlava. A co tu bylo na chodbě? Tramvaj a useknutá hlava!!!

Další neskutečně úžasná věc byla, že tu byl telefon, kde se dalo zavolat Wolandovi a dalším postavám knížky. Prostě krása!!! Venku jsou potom sochy dvou hlavních hrdinů, takže jsem se s nima taky vyfotila a jely jsme. :)

Domů jsme dorazily strašně brzo, už v šest, to je snad poprvé. Ale hezky jsme si odpočinuly. :)

Den 12.: Procházka s výkladem a výhled na město

Na čtvrtek jsme si nic neplánovaly. Lenčina učitelka je totiž vzala na procházku přes město, tak jsme se přidaly. Ale postupně.

Ráno jsme měly morfologii. Ten předmět mě snad jako jediný baví a učitelka je strašně hodná a říká nám, kam máme jít, kam nemáme chodit a tak. Na druhou hodinu jsme s Lenkou nešly, protože jsme byly šíleně unavené, ale fakt hodně. Tak jsme se dohodly na srazu u vrátnice. Jenomže jsme si tak klidně ležely, a najednou přišla Nora - že bylo požární hlášení, a že všichni byli evakuováni. Super. Všichni. Až nás, co jsme byli na kolejích. Trošku mě znervózňuje, že kdyby opravdu hořelo, tak na kolejích se to nikdo nedozví.

Po škole jsme měli sraz před školou. Začátek byl na "Čistyje prudy". Šly jsme k nějaké věži. K téhle věži:

Věž je zajímavá tím, že ji postavil nějaký muž. Muž, který si řekl, že postaví nejvyšší věž v Moskvě. Do té doby mohla být nejvyšší věž jen v Kremlu, zvonice Ivana IV. Za to, že si to dovolil, byl s rodinou poslán na Sibiř. 

Dále jsme pokračovali k památníku. 

Socha není nikdo jiný, než samotný Lenin zamlada. Na fotce to nevynikne, ale pár let zpátky mu na hlavu spadl strom z parku, který zasadila jeho žena Naděžda Kurskaja (:D), proto je tam přidělaná jen tak ledabyle.  Prý vypadá jako Leonardo DiCaprio.

Takhle jsme si trajdali pár hodin s přestávkama, kde nám vyprávěla o Mazepovi a Petru I. Došly jsme až do obrovského obchodnímu domu - Dětský svět. Nejnádhernější obchodní dům, hned po GUMu. Byly tam obrovské dvoumetrové sochy z lega, obrovské plyšové hračky, všude obchody pro děti.

Na posledním patře (myslím 6.) je vyhlídka na město. Celkem krásná, viděli jsme Kreml zase z jiného úhlu. :)

Po vyhlídce jsme to vzaly ještě přes pár obchodů, vyfotily se s medvědem a utíkaly domů.

Po cestě jsme se ještě zastavily v muzeu hraček. Všechny hračky mi přijdou hodně podobné těm, co jsme doma měli, když jsem byla malá. :-)))))

Po obchoďáku jsme už jely rovnou domů. I tak jsme dojely po půl 10. A po cestě náš ještě chytl déšť a bouřka. Nic moc. :D

TROŠKU HISTORIE:

Naše učitelka, co nás má na Praktiku řeči, co je o rok starší než moje babička nám v pondělí vyprávěla, jak jako malá žila v "komunálkách". Byly to byty, kde bylo několik pokojů a v každém pokoji žila celá rodina, včetně babiček, dědečků, bratranců, sestřenic apod. Měli jenom jeden záchod a jednu koupelnu. Hrozně ráda na to prý vzpomíná, protože jich tam bylo hodně a všichni se znali, a když byl nějaký svátek, tak si všichni sedli na chodbu a společně jedli.


Když jsme šli odpoledne na tu procházku, tak nám taky učitelka řekla, že žijeme ve třetí nejlukrativnější a nejdražší čtvrti v Moskvě (po centru a ještě jedné čtvrtě). No fuj, fakt by mě zajímalo, jak vypadají ty ostatní čtvrti, protože naše není vůbec pěkná.

Den 11.: Stará a nová Treťjakovka

Dneska jsme se rozhodly jít do Treťjakovky. Ve středu je totiž studentský lístek zdarma. Jenže jak už jsme za těch 10 dnů zjistily, nic v Rusku není tak, jak se na první pohled zdá.

Celý den jsme měli Praktickou hodinu. Naše učitelka se zdá taková..trošku prokomunistická. A když s ní někdo nesouhlasí, s úsměvem ho přesvědčí, že se mýlí, a že pravdu má vždycky ona. A když ji tam jedna holka z Prahy řekla, že by chtěla teď rodit,  dítě strčit do ledničky a až by si udělala kariéru, tak by ho vytáhla, tak se učitelka strašně zděsila a myslím, že všechny Čechy odsoudila. :D

Po škole jsme rovnou vyšly. Vystoupily jsme na stanici metra "Treťjakovskaja" a došly jsme ke krásné budově - coooo, vždyť Treťjakovku jsme už viděly a byl to podobný styl, jak Janáčkovo divadlo v Brně - odporné, funkcionalistické. Tak jsme šly dovnitř. Tam jsme se dozvěděly, že jsou vlastně dvě - jedna tady ta krásná a druhá, tzv. Nová Treťjakovka, kde je vstup zdarma, ale je to asi 20 min pěšky (ano, ta odporná). Ale řekly jsme si, že když už jsme na místě, tak Treťjakovku vidět musíme, navíc 250 rublů není zas tolik.

Zajímavé na staré Treťjakovce bylo, že některé obrazy jsme se učili ve škole a já je teď viděla naživo! Stejně jsme si tu ale připadaly jako kulturní barbaři, protože tomu nerozumíme. :D (Nebo aspoň já.)

Sbírka galerie zahrnuje více než 130 000 exponátů, včetně Rublových ikon. Strávily jsme tam asi hodinu a půl a vyrazily jsme do nové Treťjakovky (do té zdarma).

Po cestě jsme šly kolem můstku, kde jsou stromy se zámečky lásky!! Strašně krásný zvyk! :)))

Potom jsme šly pěšky přes park Muzeon, kam máme ještě namířeno a kolem pomníku Petra I.

Památník je vysoký 98 m a je to jeden z nejvyšších památníků na světě. Stojí zde od roku 1997 na počest 300. výročí vzniku ruské flotily. Podle neoficiálních zdrojů jeho autor měl původně zcela jiný záměr. Památník dříve zobrazoval Kryštofa Kolumba na Santa Marii a chtěl jej prodat zemím Latinské Ameriky na počest 500. výročí objevení Ameriky. A jelikož se mu drahou sochu v hodně 16,5 milionů dolarů prodat nepodařilo, trochu jej předělal, a od těch dob zde stojí socha Petra Velikého.

Došly jsme rovnou až k Nové Treťjakovce. Shodly jsme se, že umění 20. století se nám asi líbí víc. Teda až na obrazy, kde ukazují, jak Stalinova vláda je nejlepší a všechny ty propagandistické obrazy.

Domů jsme došly úplně vyšťavené. Teda aspoň já. Ani jsem nešla s holkama do kavárny, protože těch 10 dnů cestování mi dalo celkem zabrat. Navíc jsme do toho ani neměly oběd, takže se to všechno nasčítalo. Ale i tak to byl krásný, kulturní den. :)