Den 3.: Ašan a kvas

Dnes ráno jsme vstaly v 8 hodin, v pohodě se nasnídaly a šly řešit kurzy. Nakonec jsme se rozhodly, že přece jen zůstaneme na letní škole, takže u nás byla morfologie a potom 4 hodiny reálií. Celkem nuda, abych pravdu řekla.

První byla morfologie, kde jsme měly být na 9:30.. V 9:40 přišla nějaká žena, co tam děláme a zase odešla. Nikdo nic neřešil. Potom teda konečně přišla naše, sympatická učitelka v nádherných šatech, která si jen tak mimochodem zvedala telefony na hodině.

Na reáliích nám pan učitel řekl, že sice v Moskvě bývá obrovské sucho a horko, ale zrovna tenhle rok je období dešťů, takže je možné, že budou i povodně apod. Fakt super. :D Taky nám řekl, že s borščem je problém, protože si všichni myslí, že je to ruské jídlo, ale ve skutečnosti je to ukrajinské a spíš na JZ. Další zajímavost byla, že v Rusku ženy dostanou něco jako "mateřský kapitál" na druhé nebo další dítě, což je 450 000 rublů a můžou si s nima dělat, co chtějí.

Po škole jsme šly do Ašanu, což je obrovský (no, u nás jsou větší) supermarket, kde jsme nakoupily na pár dnů a byly jsme hlavně v šoku!! Krém na obličej za 5 Kč, henna na vlasy (balíček 25g) za 3 Kč, hodně jsme nechápaly. Tak já si hned koupila krém asi za 16 Kč a tři balíčky henny a budeme zkoušet někdy v týdnu.

Taky jsme si koupily kvas, který ale chutná jen Noře, mě teda vůbec. :D

U toho jsme naplánovaly výlety. No máme jich hodně, budeme rády, když to stihneme, ale začneme už ve čtvrtek (zítra musíme registrovat předměty). V pátek se poprvé chystáme do centra na Krasnuju ploščaď. :)) 

CO SE MI ZATÍM NA MOSKVĚ LÍBÍ:

• křižovatky - na přechodu se odpočítává, jak dlouho ještě bude zelená/červená, to je prostě skvělý
• levná kosmetika (asi nakoupím domů :D)

CO SE MI ZATÍM NELÍBÍ: 

• není tu pitná voda, takže si kupujeme balenou, která není dobrá a v Rusku snad nejsou sirupy, ani minerálky (?!?!?!?!?!?!?!?!?!), to je jako hodně velké zklamání

A nakonec ještě Nora ve Starbucks s cestovníma hrníčkama, pro které si později zajdeme. :))

Den 2.: První hodiny

Ráno jsme se vzbudily,už jsme měli lepší náladu. V noci jsme teda moc nespaly ani jedna. Já se vzbudila o půl 3. ráno, všude světlo - do 15. července jsou tu ještě bílé noci, tak to byl hrozný nezvyk. Šly jsme do auditorii, kde nás na základě nevíme čeho rozdělili do skupinek - já jsem v nejlepší pro filology (škoda, že nestudujeme filologii), tři holky jsme dohromady, Lenka je sama - nikdo nechápe proč. Lenka jako jediná měla jen chvilku školy a volno, my s Norou jsme tam trčeli až do tří do odpoledne a poslouchali přednášku o intonačních konstrukcích.

Po škole jsme zjistili, že vlastně je ještě jiný program, který jsme chtěli, a to kurzy, na jejichž základě můžeme na konci dělat mezinárodní certifikát. Po celodenním přemýšlení jsme se rozhodly s Lenkou, že asi půjdeme se zkusit nechat přeložit na obchodní ruštinu. Kromě toho jsme zařizovali registrace, platili koleje (600 rublů) apod. Zítra nás čeká pokračování.

Asi v pět jsme dorazily do pokoje (jen cesta z recepce nahoru trvá asi 10-15 min) a daly si sraz s kamarádem Nory, který zítra odjíždí domů. Ten nám řekl co a jak a ukázal nám pizzu, tak jsme se celkem hezky najedly za 199 rublů (měla jsem ji napůl s Lenkou) a zbyla mi ještě na večeři.

Po večeři jsme si naplánovaly výlety (no máme co dělat teda),včetně Petrohradu, najedly se a nakonec se shodly, že na pokoji budeme co nejméně, co nejvíce cestovat a hlavně odpočítávat dny odjezdu - už jen 24 dní! :)

Ještě k dnešní hodině. Měli jsme učitelku, ve starším věku, která se nás ptala na dvě otázky. Zuzka dostala otázku: "Jak se stavíte k elektro-atomové elektrárně?" Potom se zeptala Nory, čeho se bojí. Když ji odpověděla, že momentálně švábů, tak ji na to řekla, že v Rusku jsou hodní šváby, ty špatné mají totiž v Americe.
Na otázku, jak by zhodnotila Moskvu a Petrohrad odpověděla:

"Petrohrad byl vždycky ON, Moskva byla vždycky ONA." 

Jo, a prý viděla UFO. A na dlouho - celé tři minuty.

Den 1.: Letiště + cesta do pekla

Ze Šumperka do Brna jsme vyrazili až v 11 večer, v Zábřeze jsme vyzvedli Lenku, při té příležitosti jsme udělali check-in online. Do Brna jsme přijeli asi o půl 12 v noci. To by ještě bylo v pohodě, pokud bychom ale měli zabalené věci. To jsem neměla, takže jsme se do toho s Liborem dali - skončili jsme asi o půl čtvrté ráno. Taky jsem musela nechat svůj suprový nový příruční kufr v Brně. :(

Ráno jsme vstali v sedm hodin, abychom dobalili zbytek a vyrazili na letiště. Byli jsme tam hrozně brzo, asi v 10 a letadlo nám letělo 12:50. Naštěstí s námi jel přítel jedné naši spolužačky, který nám podrobně vylíčil co dělat, takže jsme měli spoustu času.

Vídeňské letiště je fakt nádherné!! Obrovské sedačky/postele, všude wifi, fakt nádhera.

Čekali jsme u gatu asi hodinu, než přistavili letadlo. Mělo trošku zpoždění, takže jsme do Moskvy přiletěli asi o půl hodiny později. Cesta byla super, byl to sice můj první let, ale zvládli jsme to, užili jsme si to, a dokonce jsem i usla - asi na 10 minut, než mě vzbudili, že je jídlo, které bylo mimochodem taky skvělý. V Moskvě jsme přistáli uprostřed nějaké vysekané lesní mýtiny - připadali jsme si jak na Sibiři.

Na letišti nás ještě čekala pasová kontrola - fronta jak blázen. Pak jsme ale zjistili, že za rohem taky můžeme jít, tam už fronta nebyla. Holky měli přísné kotrolory, já jsem měla mladého úsměvavého muže, co si se mnou chtěl hrozně povídat, ptal se mě odkud jsem, co studuju, a když zjistil, že ruštinu, tak mi pochválil akcent a řekl, že dívky jako já jsou v Rusku potřeba. :D Pak už jsme jen prošli celnicí.

Na letišti jsme pak nasedli na vlak a jeli asi 45 minut na metro, kde jsme museli dvakrát přesedat. Ruští muži asi budou i galantní, protože mi jeden vynesl kufr do schodů v metru. Cesta metrem trvala asi další hodinu. Vysedli jsme na naší zastávce a pak šli ještě asi půl hodiny pěšky.

Došli jsme na Institut, našli pokoje - jsme na 12. patře, výtahy se každou druhou jízdu zasekávají, s mým strachem je to fakt super. Přišli jsme do pokoje a chtělo se nám brečet. Tak odporný pokoje jsem ještě neviděla. Chvilku jsme se vzpamatovávali a šli nakoupit. Předtím jsem ještě v koupelně viděla prvního švába - to bylo rychlý!

Letenky

Po neskutečně dlouhém procesu máme nakonec vše vyřízeno, letenky koupeny a čekáme pouze na vízum, pro které jedeme v pátek.
Nakonec odlítáme už v neděli a vůbec netušíme, jak se dostaneme na Institut. Naštěstí letíme ve čtyřech, takže cestu snad najdeme.