Den 2.: První hodiny

Ráno jsme se vzbudily,už jsme měli lepší náladu. V noci jsme teda moc nespaly ani jedna. Já se vzbudila o půl 3. ráno, všude světlo - do 15. července jsou tu ještě bílé noci, tak to byl hrozný nezvyk. Šly jsme do auditorii, kde nás na základě nevíme čeho rozdělili do skupinek - já jsem v nejlepší pro filology (škoda, že nestudujeme filologii), tři holky jsme dohromady, Lenka je sama - nikdo nechápe proč. Lenka jako jediná měla jen chvilku školy a volno, my s Norou jsme tam trčeli až do tří do odpoledne a poslouchali přednášku o intonačních konstrukcích.

Po škole jsme zjistili, že vlastně je ještě jiný program, který jsme chtěli, a to kurzy, na jejichž základě můžeme na konci dělat mezinárodní certifikát. Po celodenním přemýšlení jsme se rozhodly s Lenkou, že asi půjdeme se zkusit nechat přeložit na obchodní ruštinu. Kromě toho jsme zařizovali registrace, platili koleje (600 rublů) apod. Zítra nás čeká pokračování.

Asi v pět jsme dorazily do pokoje (jen cesta z recepce nahoru trvá asi 10-15 min) a daly si sraz s kamarádem Nory, který zítra odjíždí domů. Ten nám řekl co a jak a ukázal nám pizzu, tak jsme se celkem hezky najedly za 199 rublů (měla jsem ji napůl s Lenkou) a zbyla mi ještě na večeři.

Po večeři jsme si naplánovaly výlety (no máme co dělat teda),včetně Petrohradu, najedly se a nakonec se shodly, že na pokoji budeme co nejméně, co nejvíce cestovat a hlavně odpočítávat dny odjezdu - už jen 24 dní! :)

Ještě k dnešní hodině. Měli jsme učitelku, ve starším věku, která se nás ptala na dvě otázky. Zuzka dostala otázku: "Jak se stavíte k elektro-atomové elektrárně?" Potom se zeptala Nory, čeho se bojí. Když ji odpověděla, že momentálně švábů, tak ji na to řekla, že v Rusku jsou hodní šváby, ty špatné mají totiž v Americe.
Na otázku, jak by zhodnotila Moskvu a Petrohrad odpověděla:

"Petrohrad byl vždycky ON, Moskva byla vždycky ONA." 

Jo, a prý viděla UFO. A na dlouho - celé tři minuty.